ONDRU MI DOHODILA SEZNAMKA A VŮBEC SE ZA TO NESTYDÍM

Od začátku jsem věřila, že to vyjde!

Nedbali zaběhnutých frází o tom, že seznamovací agentury jsou plné zoufalých, zklamaných a ošklivých lidí. Nenechali se odradit argumenty, že nejde o přirozenou cestu, že takhle se skutečný vztah hledat nedá. Chtěli být zamilovaní. Našli seznamku, která má zvláštní metody a seznamuje lidi po svém. Díky tomu jsou Ondra a Soňa už čtyři měsíce spolu. Na staré dobré dohazovaní nedají dopustit.

Seznamku lidé vnímají jako jednu z posledních instancí na cestě k novému vztahu. Jak jste na tom byla Vy, když jste se rozhodla jít do Náhody?
Soňa: Já bych do seznamky vůbec nešla, protože se o sebe bojím. Nikdy nevíte, s kým jdete, kdo Vás tam čeká. Kolegyně už nějaké zkušenosti měly, když jim ve stejný čas psali stejní muži stejné texty. Náhodu mi poradila kamarádka. Četla jsem rozhovor s její majitelkou Veronikou Vinterovou a ten mi dával smysl. Lidé v Náhodě se s Vašimi potenciálními partnery nejprve setkají, takže se dá předpokládat, že už jsou trochu prověření.

Naši osobní konzultanti v Náhodě bývají nařčeni, že obchodují s láskou. Za individuální vyhledávání partnerů si totiž nechávají platit. Jak se na to díváte?
Soňa: To si nemyslím, hlavně proto, že my s Ondrou bychom se bez Náhody nikdy nesetkali. On se pohybuje úplně jinde než já, děláme i odlišné sporty. Je sranda, že jsme spolu asi před osmi lety bydleli ve stejné ulici, ale ani tak jsme na sebe nenarazili. Musela nám pomoci Náhoda.

Jaký byl Váš první dojem z takové seznamky?
Soňa: Výborný. Já jsem okamžitě věděla, že do toho chci jít naplno a že to vyjde. Moc se mi líbí interiér Náhody. Člověk si tam připadá, že jde na návštěvu ke známým. Po setkání s Veronikou Vinterovou mě ani nenapadlo, že by to mělo dopadnout jinak. Domluvila jsem se na individuální vyhledávání partnera. Byla jsem v klidu. Věděla jsem, že oni hledají. Já čekala, co z Náhody přijde. Rozhovory s Veronikou i osobní konzultantkou Janou Kupkovou mi pomohly utřídit myšlenky a udělat pár velmi důležitých rozhodnutí, ke kterým jsem už delší dobu sbírala odvahu. Byla jsem připravená jít do nového vztahu s úplně čistou hlavou a v pohodě.

Je asi důležité, aby člověk při hledání nového partnera působil vyrovnaně?
Soňa: Rozhodně, mají na to spoustu fíglů. Sešla jsem se i s módní poradkyní Lenkou Bernardes da Silvou. Myslím, že právě tohle může ženám opravdu pomoci. Veronika říká, že ženy mají být ženami. To je absolutní pravda. Já jsem se o to snažila vždycky. Ale teď chodím v šatech ještě víc než dřív. Muži to chtějí a Ondra to miluje. Potkala jsem se také s koučkou Náhody a mohu jen doporučit. Je to nezúčastněný člověk, který věci naservíruje, jak jsou a najednou Vám všechno docvakne.

Takže vše docvaklo a začalo seznamování? Jak probíhalo, než přišel Ondra?
Soňa: Měla jsem schůzku se šesti muži, většinou jen tak na oběd blízko mé práce. Ani o jednom z nich bych neřekla, že byl špatný. Byli inteligentní, měli úroveň, chovali se hezky, jako gentlemani. Byla tam jen drobná „ale", ale hlavně ne a ne přeskočit jiskra. Jeden byl o dost starší, druhého přivezla expřítelkyně, další byl ředitelem společnosti a řekl mi „Musíme to stihnout za hodinu". Všechno měl nalinkované – to by mi nevyhovovalo. Jsem ráda, když můj život přirozeně plyne.

Neříkejte, že jste si o žádném z nich nepomyslela, že byl příšerný!
Soňa: Ne, řekla bych, že Veronika přesně věděla, co chci. Okamžitě jsme si sedly. To je opravdu důležité. Pokud si s agentem nesednete, nemůžete k němu mít důvěru. Svěřujete se mu s mnoha intimními věcmi, o kterých za normálních okolností nahlas vůbec nemluvíte. Po šesti schůzkách už mi začal docházet dech. Chtěla jsem pauzu. Veronika se nenechala odbýt, řekla mi, ať zkusím ještě jednoho a pak mohu odpočívat.

Takže Vám představila Ondru?
Soňa: Ne, ne. Veronika mi vždycky řekla „Mám tady toho a toho, vypadá tak a tak, píše o sobě to a to. Chcete, abych mu na Vás dala číslo nebo ne?" Řekla mi vždycky jen přezdívku. To byla taky sranda, protože se mi podle přezdívek začali chlapi motat. Pro tento případ všem doporučuji napsat si k přezdívkám nějakou lehkou charakteristiku, aby se časem nepletly. Ondru jsem si ale plést nemohla. Četl totiž pozorně můj profil a místo pozvání na kávu, jsem obdržela první sms s pozvánkou na výlet. Přesně, jak to bylo v mém profilu – první rande – výlet. Riskli jsme to a na 1. máje vyrazili na zámek. Díky Náhodě jsem se vůbec nebála sednout Ondrovi do auta, věděla jsem, že ho Veronika zná. Skvělá atmosféra panovala od začátku, cítila jsem se fajn. Člověk má už léty vypěstovanou intuici, ví, co je dobré a co ne. A tohle bylo dobré!

U Vás dobré a co u Ondry?
Soňa: Když chlap po schůzce nenapíše, je skoro jisté, že nemá zájem. Ondra psal ještě ten večer. Naštěstí mě nenatahoval. Neměla jsem vůbec čas řešit – zavolá, nezavolá. Všechno krásně samo plynulo. Jak to mám v životě ráda.

To bych čekala, že spíš zvedne telefon a zavolá...
Soňa: Proč? My si ani dnes nevoláme. Používáme viber a napíšeme si denně třeba padesát zpráv. Protože jsme oba hodně zaměstnaní, žijeme online. Vše si fotíme a posíláme, abychom věděli, kde jsme a co právě děláme. Posíláme si i jídlo. Máme ho oba rádi. Já vařím jemu a on mě. Jen mě to teď baví víc, než kdykoli předtím. Vůbec dělám ráda spoustu věcí, co mě nikdy nebavily. Třeba i žehlím košile, protože Ondra to ocení.

Už žehlíte košile, jak to vidíte do budoucnosti? Máte plány?
Soňa: Plánů máme tolik, že ani nevíme, jestli je všechny stihneme :-)

Když Vás poslouchám, mám chuť se zaregistrovat. Co vzkázat těm, co ještě stále váhají?
Soňa: Zaregistrujte se. Náhoda je především o bezpečnosti, vstřícnosti a osobním přístupu. Jako člověka Vás dají do kupy. Jste v pohodě, poznáte zajímavé lidi, a i když to není zadarmo, ty peníze za to určitě stojí.

Pro muže je možná ještě horší, obrátit se na seznamku. Byl jste zoufalý?
Ondra: Než jsem se zaregistroval v Náhodě, prošel jsem i další seznamky. Vůbec jsem o tom takhle nepřemýšlel. Je to stejné, jako když se chcete seznamovat v práci nebo přes kamarády. S věkem začnou přirozené možnosti seznámení odpadat. Pendlujete mezi domovem a prací, prací a domovem. Pak je seznamka jen jednou z dalších příležitostí. Že jsem narazil na Náhodu, byla vlastně náhoda. Na internetu jsem něco hledal a našel video Veroniky. Mluvila o Náhodě, proč ji založila a jak to dělá. Bylo to jiné, tak jsem se zaregistroval. Po pár týdnech jsem vyrazil na osobní konzultaci přímo do Náhody. Ověřili mi profil, že mi je, kolik mi je, vážím, kolik opravdu vážím a tak. Sešel jsem se s osobní konzltantkou Janou Kupkovou a zůstal v Náhodě přes dvě hodiny. Probrali jsme spoustu věcí. Měl jsem výborný pocit z toho, že tam nejsem anonymní, že nejsem jedním z davu.

Takže nejde o klamavou reklamu a Náhoda je skutečně jiná?
Ondra: V Náhodě narazíte na věci, o kterých v jiných seznamkách ani neslyšeli. Od koučingu, přes psychologa, fyzioterapeuta, stylistu až po sex-kouče. Já se ale cítil dobře ve všech směrech, spíš mě zajímalo, jak to dopadne se seznamováním. Během dvou měsíců jsem byl asi na dvou, třech schůzkách. Nebylo to nepříjemné, ale taky z toho nic nebylo. Čím dál víc jsem tedy přemýšlel nad individuálním vyhledáváním partnera. Zajímalo mě, která by se ke mně hodila a jestli to v Náhodě Veronika s Janou opravdu odhalí. Nakolik se trefí, když řeknu, „...jsem takový a makový, hledám takovou a makovou,...".

Kolikátá doporučená Soňa byla?
Ondra: V podstatě první. Veronika mi psala, že by pro mě někoho měla, jestli se té slečně můžu podívat na profil. Já byl v té době měsíc v zahraničí. Po návratu mi Veronika řekla o Soně. Ukázala mi její profil. Vypadal velmi zajímavě. Řekl jsem, že mě čeká operace, že se Soně pak ozvu. Na to Veronika odvětila, že sice na operaci jdu, ale smsky snad psát můžu. Měla pravdu, a tak Soňa dostala mou první sms ještě týž den. Tím pádem jsem si nakonec individuální vyhledávání v rámci VIP servisu na vlastní kůži nevyzkoušel. I když jako experiment by to bylo určitě zajímavé. Rozhodně toho ale nelituji.

Vy asi rád experimentujete, že? Výlet na celý den jako první rande?
Ondra: Jasně, v profilu Náhody nejen zaškrtáváte, ale máte i prostor na vlastní myšlenky. Někdo nepíše nic, ale Soňa toužila po výletě. Právě začínalo jaro a já jsem o víkendech nerad doma sám. Navíc první sms je vždycky nejhorší. Co napsat, aby člověk nebyl trapnej, aby to bylo alespoň trochu vtipný. Výlet byl dobrý oslí můstek. Kdyby byla polovina ledna, šly by experimenty stranou a my skončili v hospodě.

Jaká byla, když si k Vám přisedla?
Ondra: Vyzvedával jsem Soňu na Barrandově. Bydlím na Praze 6, tak jsem si říkal, no sakra, kdyby to náhodou klaplo, to by byla štreka. Jakmile dosedla, dali jsme se do řeči a až na zámek nezavřeli pusy. Najednou se vyrojila spousta společných témat. Neustále bylo o čem mluvit. Soňa byla ze zámku Žleby úplně nadšená. Ještě nikdy tam nebyla, říkala, že je to skvělý nápad. To mě potěšilo. Celý den proběhl přirozeně, jako bychom se znali mnohem déle. Naše první rande trvalo osm hodin a bylo super. Standardně Vám maximálně po dvou hodinách docházejí témata, chybí společná nota, čas se vleče. Ale tady? Furt nic. Naopak to neuvěřitelně uteklo. Ta přirozenost byla dokonalá!

Soňa říká, že se o sebe bojí, ale pak klidně sedne do auta k úplně cizímu chlapovi. Nebylo Vám to přeci jen trochu divné?
Ondra: Asi jo. A je pravda, že kdyby Soňa o výletě nepsala, sám bych ho nenavrhoval. Vzpomínám si, že když jsem tehdy Soně psal, byla okamžitě nadšená, že se pojede. Já měl z toho dobrý pocit. Těšilo mě, že se nebojí a je odvážná. Pro ni bylo výhodou a určitou jistotou, že od Veroniky věděla, do čeho jde. Navíc, jak sama říká, tu byla nějaká vnitřní intuice. Musím říct, že na tu jsme vsadili oba – prostě náhoda. To je mimochodem geniální název pro seznamovací agenturu.

Odvážná setkání, jsou odvážné i Vaše plány do budoucna?
Ondra: Je nám spolu hezky a tak se sami těšíme, co přijde.

A čím myslíte, že by mohla Náhoda nejvíce překvapit Vaše následovníky?
Ondra: S Náhodou nejste jen jedním z anonymních profilů. Líbí se mi, jak Veronika přichází neustále s něčím novým. I dnes mě baví číst jejich News letters, je tam pokaždé něco nového. Zkouší, co by se komu mohlo líbit. Dokonce i fakt, že seznamování není v Náhodě zadarmo, je pro klienty výhodou. Podle mě si ho zaplatí jen ten, kdo se chce opravdu seznámit. Což je samozřejmě velké plus - lidé jsou tu aktivnější, než jinde. A pak přístup. Veronika je úžasná. S lidmi komunikuje, na agentuře pracuje, rozšiřuje portfolio služeb, je vidět a slyšet. Díky ní a jejímu týmu je Náhoda skutečně jedinečná.

ZNÁTE SE?

V kolik hodin jste se poprvé potkali?
Soňa: V 10:00 ráno
Ondra: V 10:00

Kdy padla první pusa?
Soňa: Na druhém rande. Bylo to u Vyšehradu, trvala asi hodinu a byla na parkovišti u auta.
Ondra: Tak to bude zajímavý. Doufám, že si Soňa taky nevzpomněla. Jenže ona je holka, ona si to bude pamatovat. Poprvé to bylo na tvář, ale kde jsme byli podruhé, to si už vůbec nepamatuju. Můžeme tuhle otázku vystřihnout?

Chcete nápovědu?
Ondra: Ano, prosím.
Vyšehrad
Ondra: Jo, to je pravda, jasně. Stáli jsme u auta na parkovišti. To jsem měl teda okno.

Co Vás na Ondrovi nejvíce přitahuje?
Soňa: Všechno – oči, humor, jeho přístup k životu, energie, to jak voní. Dává mi vše, co od muže chci. Nechce mě předělávat, stejně jako já nechci předělávat jeho.

Co vás na Soně nejvíce přitahuje?
Ondra: Má krásný úsměv a skvělý smysl pro humor. Má skvělou povahu. Nemusím vůbec nic řešit. Nikdo mě nehlídá. Funguje mezi námi naprostá důvěra. Každý máme své sporty, své akce. Neslyšel jsem nikdy „...ty už jdeš zase dělat tohle a tohle?". Dokáže na rovinu říct, když je problém. Kolem ničeho nechodí jako kolem horké kaše. Kromě toho, že skvěle vypadá, má i skvělý charakter. A je chronický optimista. Já mám občas mírné sklony k pesimismu, ale její optimismus je nakažlivý.

Jaká je Ondrova nejlepší a nejhorší vlastnost?
Soňa: On nemá jednu nejlepší vlastnost. Má jich moc, je ztělesněním pozitivní energie.
A nejhorší? Když ho to popadne, říká, že je všechno špatně, to jdu pak raději stranou. Ale od té doby, co jsme spolu, se frekvence takových stavů významně snižuje.

Jaká je Soni nejhorší vlastnost?
Ondra: To mě asi zabije! Ona neustále mluví. Má zvláštní potřebu věci dovysvětlovat. I když už je všechno jasné, vždycky to snese ještě lehké upřesnění.

Čím uděláte Ondrovi největší radost?
Soňa: Že jsem s ním. A taky dobrým jídlem.

Čím uděláte Soně největší radost?
Ondra: Když něco uvařím. To jí udělá velkou radost a také má ráda kytky. Vždycky ji potěší, když s nějakou přijdu.
(14. 10. 2013)